Mezi dvěma světovými válkami

I po vzniku Československé republiky 28. října 1918 převážila mezi krajany v Praze, která se stala hlavním městem, tradice volného sdružování. Základnu tvořily dvě generace starousedlíků i noví vysokoškoláci.

Došlo k citelnému odlivu Moravských Slováků do Brna, Bratislavy a jiných míst, kam odcházeli do nově budovaných institucí, škol, průmyslu.

Pokračovaly úzké vztahy jak s Moravskoslezskou besedou, v níž byli stále činní Jan Herben, Štěpán Jež, Josef Folprecht ad., hlavně při přípravě plesů a Moravských věnečků, jejichž protektorem býval prezident T. G. Masaryk, tak také s Českoslovanskou jednotou.

O vlastním působení Krúžku v tomto období se dochovaly jen kusé zprávy. Lze předpokládat existenci stolových společností, např. U Medvídků, kam chodíval Franta Úprka. První poválečný večírek Krúžku se konal v dubnu 1919 v Národním domě na Smíchově.

V neděli 1. června 1919 se Krúžek organizačně podílel na slavných Lanžhotských hodech uspořádaných v pražské Stromovce (zúčastnil se prezident republiky TGM, diplomaté, ministři), s průvodem Prahou a rozloučením s hosty ze Slovače v Obecním domě. Zaznamenáváme také účast na 1. slováckých hodech uspořádaných pod hlavičkou Svazu obchodních cestujících na Slovanském ostrově r. 1927.

Do roku 1922 spadají počátky významné tradice setkávání slováckých krúžků z Prahy, Brna a Bratislavy (1922 Javorina, 1936 Moravský Písek, 1937 Javorina) mající své pokračování až do současnosti.

V té době vzniká studentská slovácká muzika, kterou vedl Augustin Kůr z Kyjova. Hrávala v Moravské vinárně v Plechovce, kde se scházeli malíř František Kudláč, Ivan Olbracht, Josef Hora a S. K. Neumann, herci a novináři. 24. února 1928 se na Slovanském ostrově konaly oslavy šedesátin Franty Úprky za účinkování této muziky.

Léta 1928-1935 představují podlužácké období Krúžku. Nově se začínají scházet krajané, kteří původně zřejmě nevěděli o předchozí činnosti. Vznikla muzika pod vedením medika Josefa Štola. Středeční schůzky zakotvily mj. v suterénu Louvru na Národní třídě.

Na večery docházeli i Jan Herben a Jura Hudeček st., po legionářské anabázi generál. Starostou byl František Vavřík, později Josef Malinkovič. Návštěvníky Krúžku tehdy byli také synové Jana Herbena, spisovatelka Bohumila Dubňanská a její dcery, malíř Martin Benko, rodina Dragounova, Fialové z Kostic, Jožka Frolka ad.

Období 1936-1939 bylo poznamenáno úmrtím předního představitele krajanů v Praze Jana Herbena, také prezidenta TGM. Setkávání rodáků se dálo opět prostřednictvím stolových společností. V r. 1937 účinkoval pražský Slovácký krúžek v Hodoníně u příležitosti výstavy Jože Úprky. Do krajanského života vstoupil Vladimír Boháč, který se stal jednou z nejvýznačnějších osobností v Krúžku.

V těžkém období let 1938-1945 byla krajanská vzájemnost velkou posilou a pomocí. Podle podkladů od Josefa Hanáka, který vedl od 30. let 20. stol. dodnes zachovanou kartotéku, měl tehdy Krúžek přes 500 členů, z toho 100-200 aktivních. Předsedou byl Ladislav Seitl. Ve výboru od r. 1939 dále Cyril Bušek, Josef Hanák, Vladimír Boháč, Štěpán Jež ad. Z dalších jsou aktivní Jan Machálek, František Šavara, Ludvík Štefaník, Stanislav Páč a Josef Frolka.

V předvečer okupace republiky nacistickým Německem se Krúžek stává krajanským odborem Moravskoslezské besedy (ustaven 8. listopadu 1939 v hotelu Zlatá husa). Aktivně v něm působí Ladislav Seitl, Vladimír Boháč, Josef Hanák, budoucí pilíř Krúžku v letech poválečnách, Štěpán Jež a František Šavara.

Do okupace 15. března 1939 zaznamenáváme snahy o společný postup Slováků z Moravy a Slovenska. Po rozbití Československa a vytvoření tzv. protektorátu Böhmen und Mähren nejprve útlum, poté výzva „na krajany a přátele národopisu“.

Následuje působení, pro něž se vžilo označení sestup ke kořenům. Zahájený nácvik chasy přerušují události 17. listopadu 1939 s následným uzavřením českých vysokých škol.

Od 1940 je take schůzovní činnost podstatně omezena. Krúžek se občasně schází v Měšťanské besedě, později v Národní kavárně na Národní tř. 11. V odobí heydrichiády se členové Krúžku stahují do soukromí, např.

Podlužáci k rodině Dragounových. Později jsou povoleny nácviky písní a tanců a národopisné přednášky. Jednotlivci Krúžku podávají dílčí i koncepční návrhy na opatření k záchraně lidové architektury v národopisně zachovalých obcích Slovácka.

Vladimír Boháč a Stanislav Todt uveřejňují časopisecké články zaměřené k záchraně slovácké lidové kultury. Krúžek dává popud ke zfilmování lidových obyčejů (fašankové obyčeje, svatba v Nivnici, verbuňk, hošije), spolupracuje s Národním divadlem (Janáčkova Její pastorkyňa).

Probíhá příprava a natáčení cenných národopisných dokumentů o zvyklostech a obyčejích ve Velké. Natočení dokumentů o lidových zvyklostech Horňácká svatba a Hody v Hrubé Vrbce završuje snahy Vladimíra Boháče.

V r. 1941 probíhá intenzivní snaha o hospodářské povznesení Horňácka a Kopanic. Josef Folprecht, Vladimír Boháč, Stanislav Todt, Jan Machálek a Josef Raffay hojně publikují.

Členové krúžku upozorňují na nutnost individuální pomoci krajanům v nouzi. Někteří se podílí na odporu proti německým okupantům. Gen. Jura Hudeček je v Uherském Hradišti činný v celostátní odbojové organizaci Obrana národa, která mj. převáděla lidi přes hranice na Slovensko, osobně se účinně zasazuje proti snahám o připojení Slovácka k tehdejšímu klerofašistickému Slovenskému štátu.

Mezi Moravskými Slováky např. účastník atentátu na R. Heydricha Josef Valčík z Hodonína a Jan Hrubý z Kunovic umírají v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje, kde je ukrývá pravoslavný biskup Gorazd, vl. jm. Matěj Pavlík z Hrubé Vrbky (je za to popraven).

Členové Krúžku Jiří Somr, Ludvík Štefaník, František Kožík a Jan Machálek se aktivně účastní Pražského povstání. Účastník západního odboje ve Velké Británii Vladimír Vařecha hraje v exilu vytvořené cimbálovce, jejíž vystoupení vysílá z Londýna BBC a která hraje i Janu Masarykovi.